Na olympiádě v Londýně byla vidět i Kadaň

Po příjezdu do Paddingtonu jsme hodili bágly za recepci místního hotelu a uháněli metrem do olympijského parku, aby nám nic neuteklo už první den. V olympijském parku se nachází 95 % všech sportovišť. Všechny haly nebo otevřená kolbiště jsou dostupné běžnou ne příliš dlouhou chůzí a člověk nepřijde nikam pozdě, už to nemělo chybu! Po řádné osobní prohlídce, která si nezadá s tou letištní, jsme mohli vstoupit. Jelikož jsme měli první den vstupenky až na večerní čtvrtfinálový zápas v házené, měli jsme dost času si prohlédnout všechna sportoviště v parku, ale pouze z venku. Po letmé prohlídce jsme zaběhli do třech obrovských obchodů se suvenýry. Byl to ale jen průzkum, co si další dny opatříme na památku z těchto her. 

V olympijském parku musí fanoušci také jíst a pít a že se jich každý den sejde na statisíce! Ano řeší to velký sponzor her...McDonald's. Byl o malinko větší než je náš Albert a nakrmit 10 000 lidí za hodinu ani nebyl problém.

Když máte mraky času a nesmíte opustit olympijský park, začnete se shánět po vstupenkách na jiné další sporty, a to řeší černý trh. Nikdo samozřejmě nic neprodává, je to zakázané a kolem všech sportovišť je plno policistů, aby tomu zabránili. Najde se tu a tam takzvaný fanoušek, který vstupenky pouze vymění! Trvalo nám dost dlouho, zápas ve vodním pólu už dávno začal, než jsme s Ondrou tohoto měniče zlomili a vstupenky po nenápadném odchodu do ústraní vyměnili za peníze. Peněz dost, ale čtvrtfinálový dvojzápas mužů stál za to.

Kdo přišel do parku na dopolední zápolení, měl pak celé odpoledne a večer, aby si sedl na svah po obou březích řeky a sledoval na obrovských projekcích aktuální záběry z ostatních sportovišť. 

Kadaňské Vysmáté léto je děťátko proti návštěvě těchto svahů. Moje letmé počty to viděly na 200 000-300 000 diváků!

Večerní zápas v házené mužů byl úžasný, plný stánek hnal oba favority k maximálnímu výkonu, chvilkami se pěkně jiskřilo, ale až když něco takového vidíte na živo, uvědomíte si, jaká je ten sport dřina.

Druhý den jsme vyrazili už pěkně brzo, čekaly nás na hlavním stadioně pokračující disciplíny desetiboje (škoda, že už bez Romana) a ty se rozebíhají už v devět ráno. A jsme zase u neskutečného, je devět patnáct a hlediště je obsazeno z 98 %, prostě opět plno fandů, co si přijeli vychutnat olympijské hry.

Dnes už vyrážíme v národních barvách, aby každý věděl, komu jsme přijeli fandit, a jelikož nemohu zapomenout na bývalé doby a písmenka ČSSR mi vůbec nevadila, obléknul jsem dres hokejové reprezentace. A možná jsme byli viditelnější než s naším současným znakem.

Jakožto hrdý Kadaňák se mnou cestuje a povzbuzuje i naše vlajka, kde má Kadaň své místo už řadu let (byla už viděna nebo spíš vystavena: Mallorka, Berlín, Barcelona, K. Vary).

Jízda londýnským metrem se po dvaceti minutách stane rutinní, člověk nemá problém se vyznat a hlavně být v klidu a pohodě. No a když tak lelkujete a vracíte se k uplynulým zážitkům, všimnete si, že u dveří na parapetu sedí dva ruští sportovci. Ano, člověk se musí zakoukat, aby pak nabídnul Ondrovi, že ho vyfotí s olympijským vítězem ve skoku vysokém Ivanem Uchovem. Vůbec nebyl problém, foto s Ondrou, foto se mnou a pak už jen poblahopřání ke zlaté medaili a s úsměvem na tváři jsme opět usedli a věnovali se vzpomínkám.

Ten den jsme se rozhodli, že navštívíme „Český dům“ v televizi velmi propagované místo. Český dům byl hitem jak pro místní, tak i pro zahraniční turisty. 

U klikujícího doubledeckeru cvakaly aparáty o sto šest a fronta na vstupenky do domu nemizela za celý den.

Po všechny tři dny bylo v Londýně až nezvykle teplé a hlavně slunečné počasí, proto první naše kroky směřovaly k pípě, kde se točila naše plzeň a řeknu vám, měla cenu půl království. Po nesmělé prohlídce business centra se začal rozjíždět další plánovaný program a tím bylo vystoupení našich basketbalistek.

Jelikož mám v paměti výkon našich holek na MS v Karlových Varech, nenechám na ně dopustit a pro mě udělali krásný výsledek i zde (5.místo). Závěrečná autogramiáda byl vrchol všeho dění v Českém domě a já přivezl pro svojí Pavlínku asi nejkrásnější dárek, co mě vůbec nic nestál, a dnes už má podepsanou nejenom mužskou, ale i ženskou reprezentaci, a o to víc, holky jsou pořád ještě vicemistryně světa! O to větší cenu tyto podpisy mají.

Jak se něco děje, strašně rychle utíká čas, takže nejvyšší čas vystartovat opět směrem k olympijskému parku na večerní zápas v házené žen. Ještě před vstupem do opět sice montované, ale krásné haly probíháme obrovské obchody se suvenýry, abychom zakoupili předměty, které nám budou připomínat zdejší pobyt s neopakovatelnou atmosférou a nedají se koupit na kdejakém nádraží nebo v trafice.

Po té usedáme na chviličku na svah nad řeku a sledujeme s dalšími tisíci fanoušky aktuální boje na ostatních kolbištích. Je to zajímavý pohled, kolem nás je vlajek z celého světa. Ano to se nedá vidět na žádné jiné akci než na olympijských hrách. Proto to stálo za to!

A je po všem, získali jsme deset medailí, krásný výsledek, ano, až tady si uvědomíte jak obrovská je konkurence, že každý, kdo sem přijede soupeřit, se kvalitně připravil a chce taky vyhrát. Proto těm našim poděkujme, i těm bez medailí za skvělou reprezentaci.

CELÁ FOTOGALERIE